neviditeľná a vzdialená ...

17. listopadu 2013 v 22:32 | jessamine-rose |  Výpovede...
Už je to pár dní, čo mi ide srdce vybuchnúť. Skúšam sa nadýchnuť, aby som svoj stav upokojila, no zakaždým to je s pribudajucími slzami. Nechcem plakať, nechcem mať rozmazaný pohľad na svet okolo seba. Potom sa srdce len chveje a bolí. Moc bolí.
Niekedy tento pocit jednoducho neviem zastaviť. Viem, že to tak je a viem prečo to tak všetko cítim...



Keď si pozerám na FB usmiate tváre, čítam šťastné statusy a prezerám nový život - cítim sa medzi tým všetkým stratene a v poslednom období (pár rokov) neviditeľne. Dávno predtým, keď som ešte mala priateľa a bývala som s ním, tak mi "priatelia" vedeli lajknúť na statuse aj to, ak som sa zmienila o tom ako mi je úžasne. Vedeli sa ma spýtať čo sa deje, ak som tam uverejnila len smutného smajla... lajkovali mi videá, fotky a dokonca niektorí vedeli napísať aj sami od seba. Len tak, lebo aj oni sa chceli podeliť o svoje šťastie. A teraz?

Nežijem svoj život na základe lajknutí na FB, to určite nie. Už dávnejšie som pochopila, že celá sociálna sieť je len jedna veľká ...... (radšej bez komentára). Ale pochopila som aj to, že stačí, keď sa vám rozpadne osobný život a ostanete sami, tak neexisujete nikde a u nikoho. A neviem čo je pre koho viac smutnejšie. Ignorácia, či o 10 lajkov menej na čokoľvek, čo dáte na FB. U mňa tá ignorácia. Neexistujem, nie som... pre nikoho.

Nie, nie je to závisť, že druhí sú šťastní. Ja im naopak doprajem šťastie a verte, že sa aj usmievam, keď vidím ich šťastné tváre. Len mňa toto už nebaví a vnútorne ma to zožiera. Postupne a celú. Kúsok po kúsku. Netušila som, že takto skončím. Vôbec som ani v tom najhoršom sne nedúfala, že nebudem mať možnosť ísť s niekym len tak von, len tak sa porozprávať a zabaviť. Nevedela som, že rozpadnutím vzťahu/vzťahov zostanem úplne sama... a že tá samota bude trvať tak dlho...

Viem, od života sa nemá žiadať čo chceme aby bolo. Má sa žiť taký aký je. S dobrými pocitmi, či tými zlými. Keď sa priveľa očakáva, dostaví sa maximálne sklamanie, že neprišlo to, čo sme veľmi túžili mať. Túžba je nádej. A nádej potrebuje trpezlivosť ... nechcem byť už trpezlivá!

Chýba mi láska, pochopenie, pohľadenie, jemný dotyk, či slovo. Chýba mi možnosť byť pre niekoho tou jedinou a vyvolenou... byť pre niekoho všetkým. A v prvom rade, chýba mi on ....

A preto mi ide srdce vybuchnúť a vnútorne ma to ničí ... to je všetko, z čoho som sa dnes potrebovala vypísať.


Chápem, že čítate ďalší môj výlev pocitov, ale ono to vo mne takéto je a keď nemám ako to dať von, blog mi pomáha...


Krásnu dobrú noc ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 18. listopadu 2013 v 2:17 | Reagovat

Znám tvé pocity z doby když jsem byl sám a není to nic příjemného. Každý sebemenší dotek člověku chybí. Proto teď často si vyjdou i s nějakou kamarádkou, která se zrovna cítí jako ty... říkám si proč ne, když ji aspoň to málo, jako procházka, potěší.
Neříkej že by s tebou někdo nešel ven do přírody... neboj se někomu schůzku nabídnout. :-)

2 Gil Gil | Web | 18. listopadu 2013 v 10:10 | Reagovat

Možná to tak na facebooku je, ano vlastně určitě. Já ho nemám. Já vím že to není to ono co by sis přála, že to  nepomůže, ale chtěla bych Ti říct že jinak znám naopak jen samé lidi co Tě mají moc rádi a zajímají se o Tebe a nedali by Tě :-) Přijdu k našim a mamka a sestřička jako první vyhrknou:"Co Jessamine?" Mají Tě hrozně rády a jsou pořád na Tvém blogu :-) Doma mluvím o blogu a o všech co ke mně přišli a tak Tě přítel samozřejmě taky zná. Vždycky se na Tebe ptá. Má Tě velmi rád. Modlí se za hodně lidí. Modlí se za mně a za Tebe taky :-) Měl těžký život a zná to. Já ho měla taky těžký a znám to taky i když to tak teď třeba nevypadá.

3 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 18. listopadu 2013 v 22:42 | Reagovat

[1]: ďakujem ti :). Včera som naozaj bola psychicky vo veľmi zlom rozpoložení.... dnes ráno som si tento článok čítala ešte raz a som si ťukala na čelo, či som vôbec normálna.
Máš pravdu, možno raz skúsiť niečo spontánne a neviazané by som mohla... tak uvidíme....
A mimochodom, dobre robíš. Tvoje kamarátky si to určite vážia ako im venuješ svoj čas a svojim spôsobom ich to posúva ďalej...

4 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 18. listopadu 2013 v 22:47 | Reagovat

[2]: ani nevieš ako ma tieto slová zahriali ráno pri srdci, keď som ich prečítala. Je pravda, že to čo ja vidím šedo a pochmúrne, iní vidia farebne s oveľa väčšou nádejou. Viem, že sú v mojom okolí, čo by ma nedali. Určite sú... len sú ďaleko odo mňa.
Každý si v živote musí prejsť niečim, čo ho prinúti sa zamyslieť nad spôsobmi, ktoré robí, nad slovami, ktoré vysloví a prinúti ho vážiť si to čo v skutočnosti má. A možno neskôr budem na tom podobne ako teraz ty - šťastná.
Ďakujem veľmi pekne, pozdravujem a teším sa z toho. :) ♥

5 pavel pavel | Web | 19. listopadu 2013 v 1:29 | Reagovat

[3]: To je dobře, že je ti lépe. Každý máme slabé chvilky. :-)

6 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 17:14 | Reagovat

Neboj se, jsi opravdu normální a občas každého tyto stavy neminou. Vždy si to musíš vzít z té lepší stránky. Že jste spolu byli třeba jen krátce, že ještě nemáte děti a tak. Já byla úplně na dně v době, když už jsem měla dvě malé děti a manžel byl fuč. Rodiče 300 km, sama na všechno, ale určitě se to zase zlepší, neboj. A ne, že nemáš nikoho, máš nás, svoji blogovou rodinu, my ti všichni držíme palečky, neboj! Hodně štěstí!

7 annapos annapos | Web | 19. listopadu 2013 v 18:40 | Reagovat

Omluvím se předem, jsem již moc stará na nějaké žvatlání frází a lživých útěch, vidím tady psaní od Ježurky, i já jsem taková babča, co radí víc sebedůvěry a otevřené oči, pro krásný svět. Lejknutí, co je to? Mít tisíc přátel? Já spoléhám na pár dobrých, věrných a reálných, co tě mají opravdu rádi, ti nejbližší a nejvěrnější, většinou sedí vedle tebe.

8 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 19. listopadu 2013 v 23:05 | Reagovat

[6]: :) ďakujem krásne Ježurka za tvoje slová! :) Zahriali na srdiečku... :) máš pravdu a vždy si treba brať len pozitíva z toho čo sa v našom živote deje. Máš môj veľký obdiv ako si to všetko sama zvládla. Keď je človek postavený pred hotovú vec, nemôže si len tak povedať, že to nezvládne a zvlášť nie, keď máš deti. Si silná žena Ježurka!
Žila som s ním krátko, len dva roky. Chodila ďalšie dva (bez spolužitia), ale neplačem za ním a ani za tým bytom. Spomínam väčšinou tento vzťah, lebo bol najdlhší, no zároveň skrývam do tohto vzťahu iný vzťah, čo bol potom... a ten zo mňa spravil kôpku nešťastia.
Inak, blog je ozaj skvelé miesto a spoznala som tu a nielen tu naozaj skvelých ľudí :) a to ma teší :)

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 19. listopadu 2013 v 23:11 | Reagovat

[7]: sebavedomie mám trošku nízke ako by za normálnych okolností malo byť a ako som už niekde spomínala, zatiaľ to všetko okolo seba vidím v šedých farbách... a tí skutoční priatelia - sú, určite sú. Aj keď nebývajú v tom meste, kde ja, ale mám takých pár. Je ich málinko, ale sú. To, čo som poukazovala v mojom blogu, bolo hlavne o tom ako sociálna sieť ničí vzťahy. Nie, že spája, ale ničí. Keď sa niekto niekoho nasýti, nepotrebuje sa ho opýtať na základne otázky, ale len sleduje jeho "aktuálne statusy" .... a lajkovanie mi príde ako fenomén dnešnej doby. Bez lajku tam proste neexistuješ... ja to nepotrebujem. A ďakujem za krásny komentár aj tebe. Nepozerám na vek, ale na slová a čo z nich ide. :)

10 pavel pavel | Web | 20. listopadu 2013 v 1:26 | Reagovat

[8]: Ještě jsi mladá a jsi na cestě poznávání... ten pravý ještě přijde. :-)

11 Ježurka Ježurka | Web | 20. listopadu 2013 v 12:26 | Reagovat

[8]: Ano, chci ti říct to, co Pavel. Neboj, ten pravý určitě přijde, když tomu budeš věřit i ty, bude to vše OK. Moc ti to přeji. :-?

12 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 20. listopadu 2013 v 23:09 | Reagovat

[10]:[11]: ďakujem obom :). Ja tomu verím... a budem tomu stále veriť...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama